Podle Evropské komise jazyková mnohočetnost prý skoro nic nestojí.

Podle informací z portálu EU jsou náklady, které 23 evropských oficiálních jazyků v roce 2005 vyžadovalo, prakticky zanedbatelné. Jde prý o pouhé 2.28€ na osobu a rok. Takže můžeme být všichni klidní, není to žádný problém.

Jenže při důkladném pohledu zjistíte, že jde jen o přímé náklady evropských institucí (a to zřejmě ani ne všech) na překlady. Není v nich zahrnuta ani infrastruktura, ani budovy, kanceláře ani jiné nepřímé náklady, které překladatelské služby nutně vyžadují. Tyto náklady figurují někde ve složce „všeobecné" nebo „jiné"... a budou podstatně vyšší.

Při hrubém domácím produktu (tedy všeho zboží a služeb za rok) všech států EU, který činí přibližně 12 000 miliard €, činily oficiálně přiznané náklady způsobené vlivem jazykové struktury EU jen jednu desetitisínu HDP. To je zřejmě několika- řádově podhodnocené!

Co stojí neporozumění?

Výdaje vzniklé neporozuměním předávaných informací je těžko vyjádřit. Jsou známy například letecké katastrofy, které jednoznačně vznikly špatným porozuměním předávaných instrukcí.

Angličtina je jazyk poměrně těžko srozumitelný, což snadno vede k záměnám.

Existuje však i spousta škod, které vznikají neporozuměním instrukcí na obalech různých přípravků, látek a přístrojů. Jejich následky mohou být finančně nákladné.

Drahá jsou i nedorozumění mezi prodávajícím a potenciálním klientem. Znamená to i ztrátu klienta. To, že ztráty kvůli jazykům vznikají denně, je zcela jasné. Kolik nás ale stojí, je neznámo.

Stalo by se USA světovou velmocí, kdyby každý z padesáti států mluvil vlastním jazykem?

Představte si situaci, že velká americká firma např. Dow pozve své zástupce s deseti různých států USA. Schůzi otevře ředitel v newyorštině. Tato je překládána do ostatních jazyků.

Zástupce Texasu rodnou texasštinou žádá o upřesnění něčeho, čemu nerozuměl. Další příspěvek je ve wašingtonštině, kterému ale ostatní nerozumí, mimo zástupce Kalifornie, který nějakou dobu ve státě Washington pobýval. Bohužel ale jeho znalosti nejsou perfektní, a proto věc špatně pochopil. To má vliv na jeho zprávu, při které se ostatní diví. A tak jde schůze postupně přes všechny delegáty v kalifornštině, nebrasštině, utahštině, oregonštině, misisipštině atd. Poněvadž se objeví chyby v překladech, vznikají nedorozumění a četné zpětné dotazy...

Protokol takové schůze musí být ve všech jazycích. Bude ale krátký, neboť se pánové na ničem nedohodnou. Jak by v takové situaci ekonomika vypadala? V EU je to ale normální případ, jestliže jsou práva všech národů respektována. Každý jazyk je oficiálním. Jinak se musejí národy možnosti používat svůj národní jazyk zříct ve prospěch jazyka jen jednoho, nebo dvou národů. Ten má pak v komunikaci a prosazování svých zájmů podstatné výhody... Ostatní se stanou jakýmisi jazykovými chudými příbuznými... Kde je tedy ta původní rovnost všech členů EU??