V nynějším bruselském konceptu mnohojazyčnosti se předpokládá, že se každý Evropan naučí jeden a více evropských národních jazyků. (Výjimku evidentně tvoří anglofonní státy, které to vůbec dělat nechtějí.)

Samozřejmě se tím dalším jazykem rozumí angličtina a eventuelně němčina či francouzština. Ostatní jazyky prostě nemají šanci.
Proveditelnost takového řešení se dokazuje tím, že populace některých malých západoevropských národů se už částečně angličtinou domluví.
Jako zářivý přiklad jsou zmiňováni Holanďané, Lucemburčané a Švédové, Dánové a další. Nikdo však ale neprokazuje na jaké úrovni tyto znalosti jsou. Zcela určitě nejsou ani zdaleka na úrovni mateřských jazyků. Při vyplňování statistických dotazníků si přece každý rád přidá na kvalitě, není-liž pravda? Kolik lidí má ale znalost odpovídající mezinárodně uznané zkoušce neví nikdo.

Přitom se neuvažuje o tom, že právě všechny tyto národy mluví germánskými jazyky.Tyto jazyky mají k sobě blízko a jsou pro lidi mající jiný germánský jazyk jako mateřský velmi snadno naučitelné. Tyto národy vždy žily v zeměpisné blízkosti a měly intenzivní kontakty po celá staletí. To nutně ovlivnilo a sblížilo jejich jazyky. Krásným příkladem je francouzština a angličtina. Téměř polovina anglických výrazů byla přijata z francouzštiny. Dokonce se i úplně stejně píší. Je libo pár příkladů? Celebration, information, innovation, participation, elevation, situation, exploration, diffusion, administration, elimination, explosion a tisíce dalších. Rozdílné je trochu jiné ale pravidelné čtení konce slova (-sion ve franzouštině a -šn v angličtině).To se pak takový blízký cizí jazyk snadňoučko učí!

Slované, i když znalostí germánských jazyků zrovna neoplývají, nejsou nutně hloupější. Většina Čechů se velmi dobře dorozumí s lidmi mluvícími jiným slovanským jazykem například slovensky, slovinsky, polsky, srbsky, chorvatsky, ukrajinsky a i rusky. Ruština je zajisté světový jazyk. Počet lidí mluvících nebo aspoň rozumějících rusky může být na 200 milionů.

Ať se jen naši západní evropští přátelé zkusí naučit aspoň jeden slovanský jazyk. Uvidíme jak jim chuť na mnohojazyčnost opadne a začnou sténat a stěžovat si na obtížnost učení. Mohlo by jim to být ale velmi k dobru. Neboť naučením se jednoho nebo dvou slovanských jazyků se už snadněji dohovoří jazykem dalším, třeba bulharsky nebo bělorusky.

Také by měli pomyslet na to, že v budoucnosti, až se připojí Rusko a další východoevropské národy k EU, budou právě slovanské jazyky tvořit tu největší jazykovou skupinou. Nebude tedy k zahození aspoň jeden slovanský jazyk ovládat!

Nejsou to pádné argumenty pro to, aby naši západní evropští přátelé konečně pochopili, že správné řešení jazykových problémů v Evropě je jedině v přijetí jednoho, společného, nadnárodního, snadného jazyka - Evropštiny, kterou se díky její geniální struktuře a jednoduchosti za zlomek času a nákladů bude moci naučit každý Evropan?

Horší to dnes nemají jen Slované, ale také všechny ostatní, negermánskými jazyky mluvící Evropané (Řekové, Maďaři, Finové, Rumuni, Albánci, Italové, Španělé, Portugalci a další národy).

Všichni by se proto měli spojit a důsledně vyžadovat efektivní řešení a zavedení evropštiny v celé Evropě. Moudrý pochopí, ostatní těžko...

Česko musí využít svého předsednictví a zavedení EVROPŠTINY navrhnout!