Proč hledat další řešení, když už spousta Evropanů angličtinu zná?

Ano evropské zdroje tvrdí, že většina Evropanů se již anglicky domluví. Stačí mít ale trochu vlastní zkušenosti, aby vyšlo najevo, že to s tou úrovní znalostí je velmi přehnané. Jedná se o znalosti stylu „jíst a pít" anebo o takzvanou „turistickou berličku". Realita je mnohem smutnější. Při statistických průzkumech většinou každý řekne, že angličtinu zná, i když nemá ani pojem o tom, jak je opravdové zvládnutí angličtiny náročné. Když ale padne otázka na úspěšně absolvované jazykové zkoušky tak nadšení pomine a statistika se propadne na dno. Navíc nelze vůbec očekávat, že by se angličtinu dobře naučily všechny vrstvy obyvatel EU. Společným neutrálním, snadným komunikačním jazykem hledáme schůdné, plošné řešení pro všechny Evropany a ne jen o úzkou privilegovanou vrstvu studentů nebo vysokoškoláků, která se již dnes jakž takž jedním, či více jazyky domluví.

Jsou lidé bojující za snadný společný jazyk v EU nepřátelé angličtiny?

Zajisté ne! Mnoho mezi nimi jsou lidé vysoké kultury a znají někdy i další cizí národní jazyky. Proto jim je jazyková problematika velmi dobře známá. Tito lidé vidí zřetelně, že EU nutně potřebuje komunikovat a že národní jazyky vyžadují tolik úsilí, že nelze očekávat, že široké vrstvy obyvatel Evropy je mohou zvládnout.

Dobrá znalost jazyka vyžaduje mnoho tisíc hodin učení, než se dosáhne postačující znalosti třeba angličtiny. I tak jsou takoví lidé neschopni sledovat třeba film v originálu, ani rozumět složitějším textům, natož psát závazné dokumenty.

Komunikace jen mezi nadanými deseti procenty populace by nechala zbytek jako druhořadé občany bez možnosti vyjádření jinak, než v mateřském jazyce.

Tímto, by se ale ztratila možnost spolupráce a synergie nutná pro pozitivní spolupráci a život všech občanů všech států Evropy.

Národy bojují o svůj jazyk urputně.

Doba „temna" v české historii ukazuje, jak národ dokáže vzdorovat násilnému poněmčení trvajícímu tři sta let. Ani za tři sta let systematické germanizace české populace se Habsburkům nepodařilo poněmčit víc než asi dvacet procent populace. A to byla hlavně vrchnost a úředníci. Asi 80 % venkovské populace se jazyka nevzdalo. Je pravdou, že vývoj jazyka byl zpomalen tak, že obroditelé museli dávat češtinu do pořádku pěkně dlouho. Ale nakonec se zase postavila na nohy. Podobně tomu bude i ostatními národy v Evropě, pokud o sebe stojí!

Stejně tak se nepodařilo poruštit neruské národy v bývalém Sovětském svazu. Ani poangličtění Indie a jiných kolonií se Britům nepodařilo za dlouhá léta.