E-Lingvo Občanské sdružení E-Lingvo Občanské sdružení E-Lingvo

Moudrý pochopí a pomůže, ti ostatní těžko...

Mají to mít Slované horší?

V nynějším bruselském konceptu mnohojazyčnosti se předpokládá, že se každý Evropan naučí jeden a více evropských národních jazyků. (Výjimku evidentně tvoří anglofonní státy, které to vůbec dělat nechtějí.)

Samozřejmě se tím dalším jazykem rozumí angličtina a eventuelně němčina či francouzština. Ostatní jazyky prostě nemají šanci.
Proveditelnost takového řešení se dokazuje tím, že populace některých malých západoevropských národů se už částečně angličtinou domluví.
Jako zářivý přiklad jsou zmiňováni Holanďané, Lucemburčané a Švédové, Dánové a další. Nikdo však ale neprokazuje na jaké úrovni tyto znalosti jsou. Zcela určitě nejsou ani zdaleka na úrovni mateřských jazyků. Při vyplňování statistických dotazníků si přece každý rád přidá na kvalitě, není-liž pravda? Kolik lidí má ale znalost odpovídající mezinárodně uznané zkoušce neví nikdo.

Přitom se neuvažuje o tom, že právě všechny tyto národy mluví germánskými jazyky.Tyto jazyky mají k sobě blízko a jsou pro lidi mající jiný germánský jazyk jako mateřský velmi snadno naučitelné. Tyto národy vždy žily v zeměpisné blízkosti a měly intenzivní kontakty po celá staletí. To nutně ovlivnilo a sblížilo jejich jazyky. Krásným příkladem je francouzština a angličtina. Téměř polovina anglických výrazů byla přijata z francouzštiny. Dokonce se i úplně stejně píší. Je libo pár příkladů? Celebration, information, innovation, participation, elevation, situation, exploration, diffusion, administration, elimination, explosion a tisíce dalších. Rozdílné je trochu jiné ale pravidelné čtení konce slova (-sion ve franzouštině a -šn v angličtině).To se pak takový blízký cizí jazyk snadňoučko učí!

Slované, i když znalostí germánských jazyků zrovna neoplývají, nejsou nutně hloupější. Většina Čechů se velmi dobře dorozumí s lidmi mluvícími jiným slovanským jazykem například slovensky, slovinsky, polsky, srbsky, chorvatsky, ukrajinsky a i rusky. Ruština je zajisté světový jazyk. Počet lidí mluvících nebo aspoň rozumějících rusky může být na 200 milionů.

Ať se jen naši západní evropští přátelé zkusí naučit aspoň jeden slovanský jazyk. Uvidíme jak jim chuť na mnohojazyčnost opadne a začnou sténat a stěžovat si na obtížnost učení. Mohlo by jim to být ale velmi k dobru. Neboť naučením se jednoho nebo dvou slovanských jazyků se už snadněji dohovoří jazykem dalším, třeba bulharsky nebo bělorusky.

Také by měli pomyslet na to, že v budoucnosti, až se připojí Rusko a další východoevropské národy k EU, budou právě slovanské jazyky tvořit tu největší jazykovou skupinou. Nebude tedy k zahození aspoň jeden slovanský jazyk ovládat!

Nejsou to pádné argumenty pro to, aby naši západní evropští přátelé konečně pochopili, že správné řešení jazykových problémů v Evropě je jedině v přijetí jednoho, společného, nadnárodního, snadného jazyka - Evropštiny, kterou se díky její geniální struktuře a jednoduchosti za zlomek času a nákladů bude moci naučit každý Evropan?

Horší to dnes nemají jen Slované, ale také všechny ostatní, negermánskými jazyky mluvící Evropané (Řekové, Maďaři, Finové, Rumuni, Albánci, Italové, Španělé, Portugalci a další národy).

Všichni by se proto měli spojit a důsledně vyžadovat efektivní řešení a zavedení evropštiny v celé Evropě. Moudrý pochopí, ostatní těžko...

Česko musí využít svého předsednictví a zavedení EVROPŠTINY navrhnout!

Všetečné otázky a názory.

Proč jsou někteří proti esperantu?

Každá důležitá novinka prochází třemi stupni vývoje:

1. Všichni se jí vysmívají.

2. Všichni jsou proti ní.

3. Všichni ji považují za samozřejmou...

S esperantem tomu bude zajisté podobně.

Umělý jazyk se nemůže ujmout.

Jest-li něco je nebo není umělé nemůže přece rozhodovat o schopnosti plnit dobře svoji funkci. Umělé hmoty se tak rozšířily, protože plní funkci i když nejsou vůbec přirozené a už vůbec ne přírodní!

Umělá ledvina funkčně nahradí přirozenou a zachrání tak člověku život.

Umělý jazyk může být uzpůsoben tak, aby svou funkci plnil lépe než jazyk přirozený, který se měnit nedá právě proto, že je přirozený a nepřirozené zásahy by ho o jeho přirozenost přece připravily.

Esperanto bylo vytvořeno podle plánu maximální účinnosti a plní svou funkci proti přirozeným jazykům přímo geniálně.

Posléze se musí ujmout, poněvadž žádný jiný jazyk se nelze naučit za desetinu času s tak nízkými náklady. Poněvadž žádnému národu nepatří, nezvýhodňuje nikoho a všichni jsou si rovni.

Každý to může sám posoudit s vynaložením minimálního času.

Esperantem se nikde nedomluvím!

Je pravda, že esperantem žádný národ nemluví. I ten sebemenší národ investuje pro naučení jazyka další generace veliké časové a materiální úsilí. Každá máma učí své dítě deset tisíc hodin rozumět a mluvit. Další jazykové vzdělání probíhá ve škole a potom v celém dalším životě komunikací ve společnosti lidí mluvících stejným jazykem. Celkové náklady každého národa na udržení a vývoj svého jazyka jsou obrovské a jen velmi těžko vyčíslitelné.

Naproti tomu, nikdo neinvestuje ani zlomeček takového úsilí do esperanta a esperanto je propagováno jen nadšenci, kteří pochopili, kudy cesta vede a s radostí po ní jdou. Esperantisté jsou dnes všude ve světě a vzájemně spolu komunikují - písemně i osobně. Při tom si jazyk procvičují. Mnoho obětavců v esperantu píše, skládá básně, překládá a učí esperanto mladší i starší zájemce. Esperantu se může naučit na vynikající úrovni i důchodce.

Bez podpory lze jen těžko očekávat víc než pomalé šíření esperanta ve světě. Nicméně i udržení a vývoj tohoto jazyka ve světě již po 120 let ukazuje jeho použitelnost a životaschopnost a to i přes pronásledování a zákazy totalitními režimy.

Obrovský potenciál esperanta se ukáže až si národy vynutí politické rozhodnutí o zavedení esperanta jako komunikačního jazyka v EU. Poměrně malé investice (až desetkrát nižší, než se dnes dávají do učení např. angličtiny) by stačily, aby se esperanto v několika letech dostatečně rozšířilo.

Snadnost tohoto jazyka umocní kontakty a komunikace po celé EU i ve světě.

Esperantem se pak člověk domluví všude. To není iluze, to je reálná možnost, když se pro to něco udělá! Poněvadž je esperanto bez výjimek, snadno vyslovitelné a logické. To věčné zapomínání a stálé doučování, jako je tomu např. u angličtiny je zde podstatně menší.

Brzo po zavedení se esperanto rozplyne do spousty variant a dialektů ...

Vznik variant a existenci dialektů lze pozorovat i v angličtině. Je dost podstatný rozdíl mezi angličtinou v Anglii, USA, Hongkongu, Austrálii, Belize, Zimbabwe atd. Varianty a dialekty nutně vznikají při místním použití jazyka při současném omezení komunikace. Takto se vytvořily dialekty prakticky ve všech částech Evropy, Česko nevyjímaje. S rostoucí komunikací všemi moderními prostředky však dialekty mizí.

Esperanto ale není a zřejmě nikdy nebude lokálním, nebo národním jazykem užívaným k místní komunikaci. Esperanto je komunikační jazyk mezi národy, zde dialekty nevznikají. Byly by jen omezením hlavní funkce esperanta - mezinárodní komunikace a tedy nežádoucí. Proto je jejich vznik automaticky potlačen. Zkušenost za 120 let existence esperanta ukazuje, že nikdy nedošlo ke gramatickým mutacím v esperantu. K čemu ale dochází, je že se na různých místech světa dává přednost výrazům sice esperantským, ale málo nebo nepoužívaným na jiném kontinentu. Poněvadž jejich vznik a odvození probíhá podle pravidel esperanta, každý esperantista jim bez nesnází rozumí. Toto je také vlastně důkazem, že esperanto je živý jazyk, který se vyvíjí. Navíc UEA, jako vrchní instituce, bdí nad vývojem esperanta a doporučuje či nedoporučuje určité změny, které by mohly být v rozporu s jeho základy.

Úspěšné esperanto zničí národní jazyky...

Hlavní cíl esperanta je umožnit komunikaci a porozumění mezi lidmi všech národů bez výjimek. Nemá za cíl nahradit jejich národní jazyk ani kulturu.

Je faktem, že v některých případech dominující cizí jazyk téměř vytlačil národní jazyk.

Je tomu tak např. v Irsku, kde původní gaelština byla prakticky nahrazena angličtinou a Irové musí nyní o záchranu svého národního jazyka bojovat. Tato skutečnost vznikla protože používání angličtiny je pro Iry zajisté výhodné a hlavně proto, že kvůli obtížnosti angličtiny není možné stejně dobře zvládnout dva národní jazyky.

U esperanta důvod obtížnosti odpadá a pro široké vrstvy je možné zvládnout i národní jazyk i esperanto zároveň ve stejném čase a za stejné náklady.

Esperanto vlastně národní jazyky chrání, poněvadž opatřuje výhodnou náhradu za potřebný těžce zvládatelný mezinárodní jazyk, jako je angličtina.

Je pravda, že esperanto usnadňuje učení dalších jazyků?

Několik studií jednoznačně prokázalo, že předchozí výuka esperanta usnadňuje učení se dalšímu jazyku. Tato tak zvaná propedeutická vlastnost esperanta se zřejmě zakládá na logické struktuře gramatiky a způsobu tvorby slov. Žákům se vžijí tyto kategorie v esperantu mnohem snadněji, než kdyby je museli získat z nepřehledných struktur národních jazyků.

Děti v obecné většinou neumějí rozpoznat, z jakých částí se slovo skládá, a vnímají je jako neměnný celek, který je nutné se naučit jako celek. Již několik lekcí esperanta způsobí, že dítě i ve svém rodném jazyce rozpozná, co se v složeném slově „schovává" . Toto pochopitelně usnadní chápání skladby slov a tato slova se také snadněji zapamatují. Pravidelnost esperantské mluvnice umožňuje osvojení mnohem složitější gramatiky svého národního jazyka v kratším době.

Z tohoto důvodu již bylo mnohokrát navrženo začínat s výukou esperanta před výukou jiného cizího jazyka. Zvládnutí obou zabere stejný čas jako zvládnutí jen cizího jazyka samotného. Jde tedy o výhodnou situaci v každém případě!

Evropština není proti národním jazykům

Bude mít smysl učit se ještě jiné národní jazyky?

Zajisté. Vždy budou lidé, kteří si budou přát se seznámit důkladně s lidmi jiného národa, nebo v jiném národě žít (pracovat, založit rodinu, firmu atd.) Pro takové lidi bude nadále velmi užitečné se cizí jazyk dobře naučit. Bude jim to ale značně usnadněno od samého začátku, neboť se vždy také dorozumí esperantem. V případě nouze bude pomoc nablízku.

Znalost cizího jazyka umožní čerpat z historie, literatury a jiných národních zdrojů zajímavé informace přímo v originálu tak,jako je tomu dnes. Dá se ale předpokládat, že postupem času bude mnoho důležitých textů přeloženo do esperanta a bude tak k dispozici všem.

Evropštinou nemůže být žádný národní jazyk!

Evropa se nemůže identifikovat s žádným národním jazykem!

Poněvadž národní jazyk národ identifikuje, není vůbec myslitelné, aby se všechny evropské národy identifikovaly jedním národním jazykem. To se nikdy nestalo a ani nestane. Jazyk je prostě výrazem specifického stylu myšlení každého národa. Tomu odpovídá i skladba vět a spousta dalších skutečností. Národy náhradu vlastního jazyka cizím prostě nedopustí.

Učit se více jazykům?

Masivní zvládnutí dvou nebo více národních jazyků jedním národem není možné!

Toto zcela jasně potvrzují zkušenosti se zemí, kde se z historických důvodů mluví několika národními jazyky, jako je tomu např. ve Švýcarsku. Jen menšina se naučí druhý národní jazyk na dobré úrovni.

I když se najdou nadaní jedinci, kteří zvládnou i několik jazyků na dosti dobré úrovni, nelze očekávat, že se jim také naučí celý zbytek národa. Zvládnutí cizího jazyka vyžaduje úsilí odpovídající vysokoškolskému vzdělání a v české společnosti zvládne vysokou jen asi 14% obyvatel. Ostatní na to nemají buď nadání nebo chuť. Také je to časově a finančně velmi nákladná záležitost. Ušetřený čas může být výhodněji věnován zvýšení odbornosti, nebo dosažení lepších praktických zkušeností.

Pomoz i ty!

Pomozte sami sobě - pomozte prosadit společný komunikační jazyk pro

dobro všech.

E-Lingvo je sdružení občanů, kteří chápou nutnost řešení jazykového babylonu v EU jako cestu k přežití a udržení životního standardu v Evropě v současném velmi konkurenčním světě.

Na těchto stránkách najdete spoustu argumentů, které Vás zajisté přesvědčí, že naše názory jsou správné a že je nutné je prosadit. Můžete pomoci, když se stanete členy E-Lingvo, nebo můžete pomáhat i jinak podle svých možností, třeba využitím svých vlivů a kontaktů. Finanční pomoc je jistě užitečná, ale není vždy nutně ta nejdůležitější. Chceme masově informovat široké vrstvy spoluobčanů, aby se dosáhlo nutných politických rozhodnutí. Občané jako voliči tuto moc mají jenže o možnosti zavedení esperanta jako společného jazyka a o výhodách s tím spojených nic nevědí!

Rozšiřujte tyto informace ve svém okolí a uděláte dobrou práci pro sebe, své blízké a společnou budoucnost.

Politici to neřeší!?

Co neuděláme sami, politici za nás neudělají!

Proč by to dělali? Politici, kteří dnes sedí na velmi výhodných místech ve všech evropských institucích, jsou tam z velké části díky svým jazykovým znalostem. Poněvadž den má jen 24 hodin, ty tisíce a tisíce hodin, věnovaných studiu a udržování jazyků tito úředníci nemohli věnovat prohlubování vlastní odbornosti. Tedy o co jsou silnější v jazycích, o to jsou nutně slabší v odbornosti. Zastupují nás tedy neodborníci, kteří dokáží mluvit. Je to pro nás dobré?

Proč má právě malý stát dát tento impuls?

Velké národy trpí mírně řečeno velkou národní hrdostí. Ty budou spíše bojovat o prosazení svého jazyka a kultury, než podporovat esperanto.

Prosazení společného jazyka je tedy typická role pro menší národy. Ty nemají tak jako tak ambice prosadit vlastní národní jazyk a z esperanta mohou vytěžit nejvíce.

Co namítají kritikové?

Musí mít snadný jazyk omezené vyjadřovací možnosti?

To je mylný názor. Vyjadřovací schopnost jazyka nestoupá s nepravidelností, ale s kvalitou slovotvorných principů, gramatických a fonetických prostředků. Esperanto je logicky až matematicky přesný jazyk, který při opravdové jednoduchosti jiné národní jazyky předčí. Např. mimořádná jsou takzvaná tabulková zájmena (je jich 45). Umožňují přesnost vyjádření v žádném jiném jazyku nenapodobitelnou. Národní jazyky musí používat opisů. Tato tvrzení si každý může snadno ověřit.

Řešení existuje, ale...!

Národní jazyky jsou poznamenány historickým vývojem tak, že obsahují spousty výjimek a nepravidelností.

Učení se výjimek spotřebuje devadesát i víc procent času nutného na dobré zvládnutí každého národního jazyka. Z tohoto důvodu jsou všechny národní jazyky jako společný mezinárodní komunikační jazyk naprosto nevhodné. Angličtina vznikla z několika zdrojů germánského, románského a dalších. Proto je postižena dokonce násobně víc než jiné evropské národní jazyky. To je důvod, že je jako mezinárodní jazyk nejméně vhodná...

  předchozí stránka 1 / 3