Žijeme v době informatiky, kde informace mají zásadní roli v životě celé společnosti.
V Evropě (ale i všude jinde ve světě) je přenos a dostupnost informací přes internet stále snadnější. Každý jazyk je ale zásadní barierou pro přijetí informace, pokud není v tomto jazyku. Jen zlomku populace jsou přístupné informace v jiném jazyku a už jen velmi malému procentu populace jsou dostupné informace v druhém cizím jazyku. Výsledek je faktická nedosažitelnost informace pro nejširší vrstvy obyvatel.
Velké národy trpí mírně řečeno velkou národní hrdostí. Ty budou spíše bojovat o prosazení svého jazyka a kultury, než podporovat esperanto.
Prosazení společného jazyka je tedy typická role pro menší národy. Ty nemají tak jako tak ambice prosadit vlastní národní jazyk a z esperanta mohou vytěžit nejvíce.
Musí mít snadný jazyk omezené vyjadřovací možnosti?
To je mylný názor. Vyjadřovací schopnost jazyka nestoupá s nepravidelností, ale s kvalitou slovotvorných principů, gramatických a fonetických prostředků. Esperanto je logicky až matematicky přesný jazyk, který při opravdové jednoduchosti jiné národní jazyky předčí. Např. mimořádná jsou takzvaná tabulková zájmena (je jich 45). Umožňují přesnost vyjádření v žádném jiném jazyku nenapodobitelnou. Národní jazyky musí používat opisů. Tato tvrzení si každý může snadno ověřit.
Národní jazyky jsou poznamenány historickým vývojem tak, že obsahují spousty výjimek a nepravidelností.
Učení se výjimek spotřebuje devadesát i víc procent času nutného na dobré zvládnutí každého národního jazyka. Z tohoto důvodu jsou všechny národní jazyky jako společný mezinárodní komunikační jazyk naprosto nevhodné. Angličtina vznikla z několika zdrojů germánského, románského a dalších. Proto je postižena dokonce násobně víc než jiné evropské národní jazyky. To je důvod, že je jako mezinárodní jazyk nejméně vhodná...
