Evropské paradoxy.

EU neváhá investovat miliardy € do satelitového navigačního systému Galileo, který má umožnit Evropanům se bezchybně dostat na kterékoli místo v Evropě. O to, jak se na dosaženém místě tentýž Evropan domluví a splní tím vlastně účel své cesty, se nikdo nestará (pomineme-li neuskutečnitelný koncept evropské mnoho jazyčnosti, který by byl stejně omezen na jeden či dva cizí jazyky a v nedostačující kvalitě).

Totéž lze říct o miliardových investicích do řízené termonukleární reakce, která se nedá uskutečnit ani v daleké budoucnosti (a přitom uniká využití přírodní termonukleární reakce na slunci, jehož energií jsme zaplavováni a která je miliardy let perfektně regulovaná a pro lidstvo naprosto bezpečná a bez radioaktivního odpadu.)

Nebo investice poloviny EU prostředků do zemědělství o jejíž nesmyslnosti už jsou přesvědčeni i prostí lidé.

Ne-investice do snadného a velmi účelného společného jazyka, který Evropané již dávno nezbytně potřebují, se možná stane důvodem konce EU!

Chudák komisař pro mnohojazykovost!

Jazykovou otázku považuje EU za tak důležitou, aby jí pověřili i jednoho komisaře.

Teď právě je to Rumun Orbane. Pochopitelně o esperantu ví.

V popisu jeho funkce uvedli jako cíl prosazení mnohojazyčnosti v EU. Jak by tedy bylo možné, aby tento úředník jednal v rozporu se zadáním své funkce? Proto tedy hledá jen argumenty, jak zavedení problém řešícího esperanta odmítnout.

Evropanům by prospělo víc, kdyby takového komisaře vůbec neměli!